Novinky
Cílená léčba: aktuální stav této terapie v ČR
Na základě letošních Brněnských onkologických dnů, které se mimo jiné zaměřily na stav současné cílené léčby kolorektálního karcinomu a karcinomu prsu, je patrné, že tato terapie není ani zdaleka dostupná pro dostatečný počet pacientů.
Na základě letošních Brněnských onkologických dnů, které se mimo jiné zaměřily na stav současné cílené léčby kolorektálního karcinomu a karcinomu prsu, je patrné, že tato terapie není ani zdaleka dostupná pro dostatečný počet pacientů. Dostane se k ní pouze asi jen 15 až 20 % indikovaných pacientů.
Účinná, ale jen pro někoho
Při zpracování analýz je využíván Národní onkologický registr a dále také data zdravotních pojišťoven či jiných databází. Výsledky léčby v České republice jsou na tom sice velmi dobře, a často dokonce i lépe než „ideální svět“, ale bohužel se k cílené terapii dostává jen malé množství pacientů. Takováto podléčenost platí pro oba výše zmíněné karcinomy a nezdá se, že by časem docházelo ke zlepšování. Nejhorší situace je pak u terapie pokročilých stadií nádorů.
Kdo za to může?
- Nejedná se o jedinou příčinu, ale jednání s plátci péče (tedy pojišťovnami) o úhradách terapie jen zřídka vedou k rozumné dohodě. Mezi jejich argumenty často patří příliš vysoká cena léčby či zpochybňování léčebného efektu.
- Proti nim ovšem svědčí výrazný pokrok v prodlužování života u pokročilých karcinomů související s vývojem nových cílených léčiv. Například z původních 5 měsíců u pokročilého karcinomu prsu se přežití zvýšilo natolik, že 66 % žen přežívá více než 3 roky při použití kombinované cílené léčby.
- Jinou příčinou může být také stav pacienta či sociální situace v rodině, která mu neumožní dojíždět na pravidelnou terapii do vzdálenější nemocnice. Pacienti s méně pokročilým karcinomem naopak nemívají větší problém takovéto cestování zvládat, a proto je u nich podléčenost mnohem nižší.
Možné řešení
Všude na světě proti sobě stojí dva póly: co je medicína schopná nabídnout a co z toho zdravotnický systém může zaplatit. Mezi jedno z východisek patří tzv. HTA (Health Technology Assessment). Zde je nejprve pečlivě zkoumána cenová nákladnost a přínos léku či nového léčebného postupu a teprve poté je umožněn vstup do praxe. Na druhé straně této rovnice stojí QALY – počet let, kterých se pacient dožije při určité stanovené kvalitě. Toto bohužel diskriminuje nemocné, kteří z důvodu nemoci mají už tak špatnou prognózu. Zavedení HTA přístupu ale vyžaduje čas a rozhodně to nevyřeší veškeré problémy, které souvisí s dostupností tohoto druhu léčby.
(cabi)
Zdroj: www.tribune.cz