Novinky-claim
Autoimunitní onemocnění postihují třikrát častěji ženy než muže
Pojem „autoimunitní nemoci“ zahrnuje stovky různých onemocnění, která mohou postihnout téměř jakoukoliv tkáň nebo orgán v lidském těle. Podstatou je to, že se vlastní imunitní buňky vymknou kontrole. Poté začnou poškozovat tkáně a orgány, které měly původně chránit. To se děje spíše u žen než u mužů. Proto je mezi těmito nemocemi spousta takových, které daleko více postihují zástupkyně něžnějšího pohlaví.
Imunitní systém žen je dokonalejší než ten mužský. To je sice výhodou pro boj s infekcemi a nemocemi, ale zároveň jednou velkou nevýhodou – ženy jsou k autoimunitním nemocem náchylnější.
Skrytý počátek nemoci
Celkově postihují autoimunitní nemoci v průměru třikrát více žen než mužů, některé jednotlivé z nich tedy ještě častěji. Nebývají sice vysoko v žebříčku příčin úmrtí, ale u žen jsou hned na čtvrtém místě mezi příčinami invalidity. Při vyšetření u lékaře se na autoimunitní nemoc často nemyslí a problémy se přisuzují jiným příčinám. Nebo jsou potíže různorodé a nejsou příliš výrazné. Autoimunita je totiž plíživou nemocí, zpočátku se neprojevuje a zhoršuje se až postupem času. Pokud jste žena a už delší dobu si neustále stěžujete na nějaké problémy, myslete na tuto možnost. Časná diagnóza je pak velkou výhodou.
Ženy v ohrožení
Následující statistika ukazuje, jaké autoimunitní nemoci postihují daleko častěji ženy než muže a v jakém poměru.
Jde především o revmatické nemoci, nemoci štítné žlázy, jater, střev, kůže a nervů:
- 10:1 Hashimotova tyreroiditida (autoimunitní zánět štítné žlázy způsobující její sníženou činnost neboli hypotyreózu),
- 9:1 systémový lupus erytematodes, Sjögrenův syndrom, antifosfolipidový syndrom, primární biliární cirhóza,
- 8:1 autoimunitní hepatitida,
- 7:1 Graves-Basedowova choroba (autoimunitní onemocnění štítné žlázy způsobující její zvýšenou činnost neboli hypertyreózu),
- 3:1 systémová sklerodermie, revmatoidní artritida,
- 2:1 roztroušená skleróza, myastenia gravis, idiopatická trombocytopenická purpura.
Biologická léčba jako zbraň
Už z podstaty autoimunitních nemocí vyplývá, že nejlépe si s nimi poradí biologická léčba. Tedy léčba, jež cíleně napadá imunitní buňky vlastního těla, které se však proti tělu obrátily a staly se tak buňkami autoimunitními. Její největšími výhodami je vysoká účinnost a přesné zacílení na „poblázněné“ buňky a poškozenou tkáň. Proto mají také nejméně nežádoucích účinků ze všech léčiv. Využití biologické léčby je proto tak široké, jako je množství nejrůznějších autoimunitních nemocí, tedy nejvíce v oblasti revmatologie, zažívacího traktu, kožního lékařství, onkologie, imunologie a dále prakticky ve všech ostatních.
(ercp)
Zdroj: www.aarda.org