Novinky pro odborníky
Infuze infliximabu versus podání kortikoidů v terapii akutní panuveitidy u pacientů s Bechcetovou nemocí
V medicínském periodiku Rheumatology byly nedávno publikovány závěry zajímavé práce řeckých autorů. Ti totiž srovnávali efekt podávání infliximabu a kortikoidů (CS) v indikaci akutní panuveitidy u pacientů s Bechcetovou nemocí (BD).
Jednalo se o prospektivní observační studii, které se účastnili pacienti s panuveitidou, kteří v době objevení se ataky obdrželi intravenózní (i. v.) infuzi infliximabu v dávce 5 mg/kg nebo vysokou dávku metylprednisolonu (1 g i. v. po dobu 3 dnů) nebo intravitreální aplikaci triamcinolon acetonidu (4 mg). Vstupní udržovací terapie přitom nebyla v průběhu následujících 30 dnů měněna. V době vstupu do studie a pak 1., 7., 14. a 29. den od zahájení terapie byla hodnocena zraková ostrost, buňky přední komory, buňky sklivce a zánětlivé změny v zadním segmentu oka.
Zatímco mezi intravenózní a intravitreální aplikací CS nebyly zaznamenány signifikantní rozdíly, u infliximabu došlo ve srovnání s CS k rychlejšímu zmírnění zánětlivých změn, a to jak celého oka, tak i samotného fundu (P = 0,01 a P < 0,0001). Nezávisle na čase byl infliximab ve srovnání s CS efektivnější v normalizaci retinální vaskulitidy (P < 0,003), stejně tak při řešení retinitidy (P = 0,008) a cystoidního makulárního edému (P < 0,007). Navíc byla rychlejší regrese cystoidního makulárního edému pozorována při terapii infliximabem ve srovnání s CS (P < 0,03). Při použití infliximabu či metylprednisolonu nebyly zaznamenány žádné nežádoucí účinky, zatímco u intravitreální aplikace triamcinolon acetonidu došlo k rozvoji oční hypertenze u čtyř z osmi očí, u dvou vyžadující chirurgickou intervenci.
Vzhledem k výše uvedeným výhodám by mělo být u pacientů s BD podání infuze infliximabu v indikaci akutní panuveitidy pokaždé zváženo, byť třeba i jenom jako doplňková terapie.
(mik)
Zdroj: Markomichelakis N. et al. A single infliximab infusion vs corticosteroids for acute panuveitis attacks in Behçet's disease: a comparative 4-week study. Rheumatology (Oxford). 2011 Mar; 50 (3): 593–7; doi: 10.1093/rheumatology/keq366
